Můj příběh
Kdo jsem?
Jste tým „mám se ráda“ nebo spíš tým „já za to nestojím“?
Já jsem byla dlouho jedna z těch, co na sobě nesnášela úplně všechno. Jak vypadám, svůj hlas, nenáviděla jsem své tělo za to, jak rádo jí a následně přibírá a spoustu dalších věcí.
Ale to všechno se změnilo, když jsem po narození prvního syna vzala do ruky fotoaparát.
Jak můj příběh začal?
To, co dělí ty, kteří si věčně stěžují od těch, co to jsou v pohodě je…kupodivu příběh, který sami sobě vyprávějí. A kromě příběhu také akce, kterou jsou ochotní podniknout, aby se dostavila kýžená spokojenost. No a nesmím zapomenout na řadů pokusů, které nevyšly. Napoprvé totiž svá vlastní nastavení a omezení převálcuje jen málokdo.
Takhle můj příběh pokračuje
Začala jsem fotit. Nejdříve děti, pak rodiny, pak zase spoustu dětí a zase rodiny. Časem jsem se zaměřila pouze na ženy, protože jsem u nich cítila, že jim umím pomoci. Skrze povídání a otevřené sdílení se uvolnily a na svých fotografiích doslova zářily. Odfotila jsem jich desítky. Včetně jejich rodin už jsou to stovky.
Díky propracovanému systému pózování mě těší fotit jak štíhlou ženu, tak zralou dámu s křivkami a není to jen o strojeném pózování. Je to o tom vypadat na fotografiích nejlépe, jak to jen jde. Naplnit to klišé…Být nejlepší verzí sebe sama.
A takhle můj příběh končí :)... vlastně nekončí, protože focením každého dalšího příběhu se nabalují radosti a zkušenosti v životě. A pro ty jsem si přišla především.
